Proč žáky nebaví finanční gramotnost
Zeptejte se ve třídě, kdo by chtěl mít víc peněz. Zvedne se les rukou. Zeptejte se o dvě minuty později, co je to složené úročení, a máte ticho.
Richard Polanka, zakladatel Konomi
Mezi těmi dvěma otázkami se něco pokazilo
Obvykle to není nezájem. Finanční gramotnost se učí odshora: nejdřív definice, pak vzorec, a pokud zbude čas, příklad ze života. Jenže vzorec bez situace je jen další věc do sešitu.
Kdy tohle budu v životě potřebovat?
Druhý důvod je vzdálenost. Hypotéka a penze jsou problémy na dvacet let dopředu. Žák zatím řeší, jestli si koupí boty, nebo hru, a jestli si půjčit stovku do výplaty od rodičů. Je to stejný mechanismus, jen v jiném měřítku.
A do třetice: peníze jsou doma citlivé téma. Ve třídě sedí žáci z velmi odlišných rodin, takže část ticha není nuda, ale opatrnost. Pomáhá počítat na smyšlených postavách místo na „vaší rodině“.
Tři věci, které to otáčejí
Začněte situací, ne pojmem
„Kamarád ti dnes půjčí dvě stě korun, za měsíc mu vrátíš dvě stě padesát. Bereš?“ Slovo úrok přijde až potom. To už má kam se přilepit.
Počítejte s částkami, které žák drží v ruce
Milion je pro patnáctiletého abstraktní číslo. Dvě stovky kapesného nejsou. Princip zůstane stejný, reakcí je mnohem víc.
Nechte je rozhodnout a pak ukažte následek
Nejsilnější moment hodiny je ten, kdy se žák rozhodne, veřejně to řekne a pak vidí, jak to dopadlo. Ne když opíše postup z tabule.
Zkuste to hned v nejbližší hodině
Nemusíte přepisovat tematický plán. Stačí obrátit pořadí uvnitř jedné hodiny.
- Otevřete rozhodnutím, ne nadpisem. Pojem řekněte až potom.
- Snižte čísla o dva řády. Z milionu tisícovku, z dvaceti let dva roky.
- Na konci se ptejte, kdo by se rozhodl jinak než na začátku.
Nebojte se, že to bude vypadat neodborně
Hodina, ve které se hádáte o dvě stě korun, vypadá míň učeně než hodina s definicemi. Zapamatuje si z ní ale třída podstatně víc.
